Nechat plakat, poprat se a víc se smát

Každý můžeme udělat pro naše děti každý den něco, co kromě času a emocí nic nestojí – a naše děti budou šťastnější a zdravější.

Každý den můžeme zapracovat na naší domácí atmosféře. Domácí atmosféra je takový ten vzduch, který všichni doma dýcháme, citové klima - dalo by se říct. Zdravý vzduch domova je koktejl tvořený bezpečím, důvěrou, něhou a empatií.  A to jak mezi rodiči a dětmi, tak mezi maminkou a tatínkem. Mohlo by se zdát, že dobrá atmosféra je jen takovým fajn doplňkem. Omyl. Domácí atmosféra je živná půda, na které závisí vývoj každé buňky našeho mozku a tím má dopad na současný, ale i budoucí život našich synů a dcer.

Co se dá konkrétně udělat pro lepší atmosféru? Více se smějte a bavte se. Vtipkujte a pošťuchujte se. Třeba tak, jako to dělají děti, když se honí kolem gauče, provokují se a skoro nemůžou běhat, jaké u toho mají záchvaty smíchu. V jejich tělech se při tom dějí zázraky – potěšení, které u toho prožívají, stimuluje růst neuronů a synapsí v některých částech mozku. Uvolňuje se napětí v jejich těle. Zakoušejí svoji fyzickou sílu a poznávají sebe samu, budují si tím sebevědomí.

Nebo se pěkně poperte. Hraní na rvačku je extrémně zdravé, protože u ní děti (a rodiče, kteří se po zemi nebo po gauči válejí s nimi a které to baví) produkují hormony endorfiny, které jim přinášejí pocit štěstí a radosti. Právě ty mají léčivý účinek, protože dokáží tlumit stres a úzkost.

Nebo zkrátka vezměte s sebou dítě někam, kde to zajímá vás. Dělejte s ním něco, co máte rádi vy, co vám dává šťávu. Ať vás vidí spokojené. Nebo mu vyprávějte své zážitky, které vás udělaly šťastnými, povídejte si. Přinese to mezi vás blízkost. Když se spolu cítíte dobře, oběma se vám vyplavuje jiný prima hormon, oxytocin (hormon „lásky“). Molekuly tohoto hormonu vedou k tomu, že máte chuť spolu zůstat – je to takový „začarovaný kruh“ v dobrém slova smyslu. A děti se díky němu učí budovat vztahy.

A nebo z jiného soudku. Pláč. Pláč je lék, který máme všichni vždycky při ruce: uvolňuje napětí, pomáhá přivodit nižší krevní tlak, zpomalit tepovou frekvenci. Slzy vyplavují z těla stresové hormony. Když se dítě vypláče, jeho tělo se může vrátit do rovnováhy po tom, co zažilo něco „stresujícího“.  Stresující může být netrpělivý rodič, trest, hádka s kámošem, prohraný závod, nedostatek pozornosti, návštěva u lékaře, nástup do školy nebo školky, děsivý sen, a tak dále.

Jenže my často naše děti nenecháváme plakat: jejich pláč a vztekání nás štve, bojíme se ho, cítíme bezmoc, protože nevíme, jak na něj reagovat, vyčerpává nás, a mimochodem si myslíme, že by se děti měly naučit ho co nejdříve kontrolovat (protože jinak to nepřestane dělat nikdy, lidi ho nebudou mít rádi a o mě si budou myslet, že jsem mizerný rodič;-). A tak jim říkáme: „Když budeš dál plakat, půjdeš za dveře a přijdeš, až když budeš v klidu.“, „Nerozumím ti, když řveš. Budu tě poslouchat, až když nebudeš brečet.“, „Nemá smysl kvůli tomu plakat.“, „Šikovný kluk - ani nepláče!“ Nechte své děti plakat. Když mají možnost se vyplakat a vyvztekat a rodiče jsou jim při tom klidní a na blízku (což někdy bývá zatraceně těžké!), bývají pak spokojenější a uvolněnější.