Má cenu se kvůli dětem NErozvádět?

Má cenu se kvůli dětem Nerozvádět?

„Rozhodně bychom se rozvést neměli – rozvod zanechá jizvy na duši našich dětí a tyto jizvy se navíc budou znovu a znovu otevírat v jejich budoucích vztazích a manželstvích,“ říkají jedni. Druzí tvrdí: „Přece nebudeme našim dětem ukazovat, že je normální žít v přetvářce. Měli bychom jim přeci ukazovat šťastné vztahy – jak by jinak uměly samy šťastné vztahy vytvářet?“ Jak to tedy je? Má cenu se kvůli dětem nerozvádět? Na obou výrocích totiž pravdy trochu.  

Tak z jiné strany: Čím tedy děti trpí nejvíce, když mají rodiče krizi? To se zdá být jasné. Rozepřemi rodičů, které se neustále vrací, nikdy nekončí smířením, znatelně ničí oba rodiče i jakoukoli rodinnou pohodu. Řešení značka ideál: rodiče najdou novou cestu, jak spolu žít a mohou tak zase tvořit více méně harmonický rodičovský tým. Hledání té cesty je sakra práce na vztahu a také sama na sobě, vede těmi nejužšími uličkami a temnými komnatami. A navíc není univerzální mapy k této cestě. V pořadí druhou optimální odpovědí na krizi rodičů je rozvod, který ale v žádném případě nemá být destrukcí rodiny – měl by umožnit rodičovské spolupráci vzkvétat svobodněji než před rozvodem. A to bývá také sakra práce, ve které dostává zabrat hlavně ego.

Pro „dobro dítěte“

Rodina je jako souostroví, jak píší autoři metody Archipelago (www.games4therapy.cz). Jako by rodinu tvořilo několik ostrůvků a ostrovů, které jsou odděleny a zároveň propojeny. Každý z ostrovů je jiný, zvenku i zevnitř. Jinak prožívají svět, ve stejné situaci potřebují něco jiného, jejich tělo je vede k jiným pohybům, jinak se chovají k živým bytostem i k věcem.  A zároveň mají hodně společného, protože spolu tráví čas, mluví spolu, myslí na sebe, zažili spoustu stejných věcí. Děti rodinu dlouho ve svých představách prožívají jako jeden jediný ostrov. A když přijde rozvod, zatřese se zem. Tak silně, že se ostrov rozpadne na několik částí.

Kluci a holky příchod zemětřesení cítí. Máma se doma nějak míň směje, každá maličkost ji rozčílí, táta jim nosí dárky, i když nemají svátek ani narozeniny. Když jsou doma oba, děti neví, za kým mají jít. Neustálé hádky. Maminka nadává na tatínka nebo tatínek na maminku. Špatná atmosféra, hlavně, když jsou doma oba. I tak je pro ně zemětřesení-rozvod šokující.

Zbytky pocitu bezpečí, které dítě cítilo, když rodiče měli krizi, je pryč. Nějak rozumělo vztahu svých rodičů, i když mohl být konfliktní a plný napětí – místo jistoty přichází desorientace. Dítě tuší, že na tuhle pekelně těžkou situaci nemá páku a zakouší tak velký pocit bezmoci: „Země se třese, nemůžu s tím nic dělat a mám pocit, že to zemětřesení už nikdy nepřestane.“ Ale žene ho touha dát nějaký smysl tomu, co se děje. A tak si pro sebe události různě domýšlí. Často dojde k tomu (zvlášť ty mladší do jedenácti let), že za rozvod rodičů může ono samo. A když zapříčinilo rozvod, může svým vroucným přáním nebo svým chováním zařídit, aby máma s tátou byli zase spolu. Třeba když dnes v noci spadne hvězda, dají se určitě dohromady. Nebo když budu celý týden vyklízet myčku, určitě budou zase spolu. Rodiče říkají: „Není to tvoje vina, jen už se nemáme rádi.“ Ale děti tomu často nerozumějí, je to pro ně příliš racionální vysvětlení.

Vrací k (často idealizované) představě, jaké pěkné to bylo, když rodina byla pohromadě. Zažívají spoustu nových pocitů, kterým nerozumí. Čím menší děti, tím méně jim tyto pocity dávají smysl. Je pro ně těžké se zorientovat sami v sobě, což jim nahání strach. Chrání své rodiče místo toho, aby rodiče chránili je. Často fantazírují o tom, jak by mohly mamince nebo tátovi nebo oběma pomoct, aby už nebyli smutní, aby se už nehádali, aby se nezlobili. Viní se za to, že se jim to nedaří. Tyto děti nevěnují pozornost tomu, co oni sami potřebují, ale splývají s tím, co potřebují rodiče – když pak mají říct, jestli chtějí bydlet s maminkou nebo s tatínkem, neodpovídají podle svých přání, ale podle přání toho, kdo se jich ptá. Někdy chtějí děti s rodiči ještě něco zažít – ale nedokážou jim to to říct a nebo k tomu nenajdou ve svárech rodičů příležitost.

Jsou děti, které se několik měsíců po rozvodu rodičů otřepou, najdou znovu svůj vnitřní klid a mohou se posunout dál: jsou to ty, kterým rozvod dává nějaký smysl nebo tuto bolestnou událost mohou nějak uzavřít. Když se to nepovede, zůstává neklid. Pak je rozvod (nebo spíše to, co se děje kolem něj) pro děti dále zatěžující a dále na sebe váže spoustu energie. Zakazují si na „to“ myslet a pocity, které jsou s rozvodem spojené tak zatlačují někam hluboko do sebe. Ztrácejí kontakt se sebou a také svoji zranitelnost. Pomáhá jim to necítit bolest. Projeví se to třeba jakousi emoční zatvrzelostí, takovým tím „cool“ chováním – neustále působí, že se jich nic netýká, nic je nerozhodí, z ničeho nemají strach a za nic se nestydí. Jako by neustále říkali: „No a? Co má bejt?“. Přichází agrese nebo záchvaty, zdánlivě z ničeho nic. Menší děti se mohou počůrávat nebo pokakávat, nebo je zkrátka chronicky bolí bříško.

Rozvod bolí. Nejen partnery, ale i jejich děti. Má nebo nemá tedy smysl se kvůli dětem NErozvádět? Rozhodně má cenu se rozvést, pokud zažívají domácí násilí nebo zneužívání.  Pak je na vás, abyste vaše děti ochránili.

A jinak? Těžko říct – kdyby existovala odpověď, už bychom ji měli. Tak alespoň následující věci se zdají být nad slunce jasné:

  1. Než se rozvedete, buďte k sobě brutálně upřímní.

Převezměte do puntíku zodpovědnost za svoji část vztahu. Vztah tvoří dva, je to 50:50. Neobviňujte se, ale prozkoumejte to a chopte se činu, který z toho vyplývá.

Upřímně, a ještě upřímněji se podívejte na svoji část toho, jak vypadá váš vztah teď. Váš manžel má milenku: Co vám jeho nevěra říká o vašem vztahu k němu? Jak jste o tento vztah pečovala, chránila ho před nepříznivými vlivy, jak jste ho vyživovala a jak často jste v něm spatřovala jeho krásu? Nebo: vaše manželka se k vám chová chladně. Slyšel jste dobře, co potřebuje, po čem touží a jaké jsou její sny? Anebo ještě jeden ze života: Máte pocit, že vás parner/ka nerespektuje. Jak hodně respektujete vy sami sebe? Kolik opravdového respektu vnášíte do vztahu vy? Obecně se ptejte: Co přesně vám má vaše současná situace pomoct zvědomit? Co jste přehlédli z toho, co váš vztah potřebuje, aby nezemřel? Selhávání je součást manželství, nikoli jeho výsledek. Když si neodpovíte upřímně na otázky podobné tímto, pak jste neudělali dost. Jedni si je nechtějí zodpovědět, a proto se rozvádějí, do dalších vztahů jdou beze změny na sobě, a proto znovu a znovu vytváří stejné typy vztahů. A druzí si je nechtějí zodpovědět, a proto se nerozvádí a zůstávají ve vztazích, ve kterých nepřestávají potlačovat sami sebe.

Spousta problémů v manželství nemá řešení – a přesto je možné, aby toto manželství bylo spokojené.

A když už dojdete k rozhodnutí, že se rozvedete: máte vždy možnost navštívit rodinnou poradnu nebo párového terapeuta, který vám pomůže se rozvést tak, aby to bylo pro děti (a pro vás) co nejšetrnější.

  1. Pusťte si hluboko k sobě skutečnost, že i po rozvodu stále zůstáváte rodinou.

Nebudete už partneři, ale rodiči svých dětí zůstanete napořád. Možná je bude vychovávat ještě někdo jiný, ale jedinými rodiči jste vy. Vazby mezi vámi a bývalým partnerem/bývalou partnerkou budou jiné, ale budou. A budete muset najít nový, pro děti smysluplný způsob setkávání a spojování. Pořád budete a zůstanete v mnoha ohledech souostrovím. 

  1. Ověřujte si, jak dostupní jste svým dětem.

I přesto, že sami procházíte těžkým obdobím. Vnímáte jejich starosti a radosti? Jste občas naladěni jen a jen na ně? Jestli ne (třebaže je pro vás to, co se děje, je příliš bolestné a zaplavuje vás to), je tu někdo jiný, s kým vaše děti zažívají klid a bezstarostné chvíle? Kamarádi, prarodiče, tety a strejdové mohou být v této fázi hodně důležití. Spousta dětí čelí velké samotě.

  1. Sledujte, jak se vztahujete k té části vašeho dítěte, které vám připomíná vašeho partnera/vaší partnerku.

Milujete i tuhle část? Nebo ji odsuzujete? Nesnášíte ji? Snažíte se ji změnit nebo ji respektujete? Vaše dítě je z poloviny vaším partnerem – dejte si pozor, ať z něj tu půlku nervete.

  1. Buďte sami k sobě pravdiví.

Sledujte, jestli si něco nenamlouváte, když říkáte, že „to děláte v zájmu dítěte“. Většina rodičů si myslí, že musí prosadit svoje zájmy, protože ty jsou pro dítě to nejlepší. Ve skutečnosti však většina maminek a tatínků v tomto drsném (před)rozvodovém konfliktu skutečné potřeby svých dětí nevnímají. Ani hloubku bolesti, kterou děti prožívají. Partneři jsou totiž na bitevním poli a všechno v nich se soustředí na výhru – nebo alespoň na obhájení své pravdy.

  1. Mluvte spolu – nepoužívejte dítě jako posla špatných zpráv.

Vy a váš bývalý partner/partnerka, oba dva, budete muset převzít plnou zodpovědnost za to, že najdete vhodný a pro dítě smysluplný způsob, jak se propojovat. Způsob, jak mluvit ne přes dítě, ale spolu. Kdykoli využijete vaše dítě k tomu, aby se postavilo proti svému druhému rodiči, aby bylo nástrojem vaší pomsty, jste zodpovědní za jeho rozpolcenost. Takové to: „Řekni tatínkovi, že jestli ti konečně nepomůže, najdeme si nového tatínka.“, nebo „Vyřiď mámě, ať ti příště nedává tyhle příšerné boty.“, nebo „Řekni tátovi, že jestli u něj budete chodit takhle pozdě spát, tak že si tě v pondělí povede do školy on.“ To, že děti jsou nuceny zraňovat rodiče, zraňuje především je samotné.

  1. Zdvořilost jako hodnota.

Buďte připraveni se k  partnerovi/partnerce chovat alespoň tak zdvořile, jak zdvořile se k lidem podle vás mají chovat vaše děti.

Vidíte svého partnera jako sprostého egoistu nebo jako dětinského hajzla? Vaší partnerku jako bezcitnou mrchu a nebezpečnou manipulující bestii? Rozvod pro vás byl asi ponižující a chování vašeho partnera/vaší partnerky vás ranilo. Bude to znít drsně: to je vaše věc. Je na vás se s tím vypořádat - nikdy si tyto rány nezkoušejte léčit tím, že budete chtít, aby ho/ji tak vidělo vaše dítě.  Váš syn nebo vaše dcera vám totiž možná opravdu uvěří, začne vás před tím druhým „monstrem“ chránit, samo si ve fantazii toho druhého vykreslovat nevábně a odstřihne se jak od jeho dobrých vlastností, tak i od části sebe sama. Nechte se podpořit od jiných dospělých, nikoli od vlastních dětí.

  1. Hýčkejte kontakt dítěte s jeho druhým rodičem.

Najděte v sobě velkorysost a požehnejte dítěti a jeho času trávenému s druhým rodičem. Jen tak z něj dítě může čerpat maximum. V žádném případě nedopusťte, aby kdokoli před dítětem jeho druhého rodiče pomlouval nebo očerňoval, hlavně ne babičky a dědové nebo noví partneři rodičů. To dítěti ubližuje!

Trochu zjednodušený tip, který by mohl pomoci: rozvzpomeňte s na dobré vlastnosti druhého rodiče vašeho dítěte. Zaměřte se na to, co je v pořádku. Najděte, za co partnerovi můžete být vděční. Ohromný jed ve vztazích je kritika a pohrdání: vděk a respekt může být protilékem zastavujícím kruh zla, které vždycky odnáší i děti.  V manželské krizi ale pravděpodobně vděk a respekt nevzniknou jen tak sami od sebe – je to těžký psychospirituální úkol, pro který se člověk sám za sebe musí rozhodnout.

  1. Vybavte se velkou dávkou tolerance.

Dítě se potřebuje cítit dobře ve vašem světě i ve světě vašeho bývalého partnera/vaší bývalé partnerky. Tyto dva světy jsou pravděpodobně hodně odlišné. Děti se s touto rozdílností vyrovnávají mnohem lépe než s tím, že jeden neustále komentuje a odsuzuje svět toho druhého. Možná bude u bývalého partnera chodit spát o dvě hodiny dříve nebo později, možná budete úplně jinak přistupovat s pohádkám nebo hrám na počítači, možná tam bude mít odlišné stravovací návyky, úkoly a domácí práce tam budou na žebříčku priorit úplně jinde než u vás. Vždycky se můžete s bývalým partnerem zkusit dohodnout na společném způsobu. Ale pokud to nejde a nehrozí nebezpečí pro život nebo zdraví vašeho dítěte, přijměte to. Nemusí to být vaše cesta, ale je to cesta vašeho dítěte. Naopak: nejvíc uděláte pro vaše dítě, když mu dáte najevo, že i ten druhý svět je v pořádku.

  1. Buďte připraveni čelit silným bolestným pocitům vašeho dítěte.

Vaše dítě od vás bude potřebovat podporu. Bude potřebovat, abyste ustáli jeho smutek, vztek, strach a jeho pocity viny (i když budete pravděpodobni zahlceni svými pocity). Bude potřebovat, abyste byli trpěliví – protože mu může trvat, než se nové situaci přizpůsobí a než pochopí význam toho, co mu říkáte. Bude potřebovat, abyste ho zkrátka nechali si to celé prožít po svým – a nehodnotili, jestli je to dobře nebo špatně, zbytečné nebo k užitku, rychlé nebo krátké.

  1. Mluvte pravdu.

Vaše dítě bude potřebovat, abyste mu nelhali. Budete připraveni mu důvěryhodně, přiměřeně jeho věku a jeho povaze vysvětlit (a možná znovu a znovu vysvětlovat), proč se rozvádíte, co se změní pro něj a co zůstane stejné. Důvěra je křehká věc – přijde-li na to, že jste mu lhali, budete ji pracně obnovovat.

  1. Přestaňte lpět.

Na své představě o tom, jak by dítě mělo žít ve světě vašeho bývalého partnera. Na tom, jak by s vámi mělo mluvit o jeho pocitech. Na tom, jak rychle by se mělo s rozvodem srovnat. Na představě, že by si váš bývalý partner/vaše bývalá partnerka měla najít někoho jiného než má teď. Nemůžete všechno ukontrolovat – tím, že se o to snažíte, si nakládáte na svá bedra víc než pravděpodobně unesete a dost možná tím přímo nebo nepřímo přitěžujete i vašim dcerám a synům.  

  1. Odpusťte.

Taková třešinka na dortu, která se lépe řekne než udělá: Odpusťte sobě, že jste dělali věci, na které nejste hrdí. Odpusťte svému bývalému partnerovi/bývalé partnerce všechny nepěknosti a buďte první, kdo složí zbraně. Vyléčíte tím své křivdy a kdo ví, možná i křivdy vašich předchozích generací a hlavně generace další. Odpuštění není prohra – naopak, dá vám křídla a může pomoct osvobodit i vaše děti.

  1. Mrkněte na www.cochem.cz.

Cochemská praxe podporuje rodiče, aby co nejrychleji vyřešili rozvodové spory mezi sebou a prostřednictvím odborníků podporují jejich dohodu. Jejich prioritou je perspektiva dítěte, nikoli „dobro“ dítěte, které je tak obecný a neurčitý pojem. Říkají, že děti rozvod zvládnou, když ho zvládnou rodiče.

Markéta Nováková z Chochemské praxe: https://video.aktualne.cz/dvtv/deseti-tisicum-deti-rocne-se-rozpada-rodina-rozvod-zvladnou/r~cd09ae2e746b11e882090cc47ab5f122/?fbclid=IwAR34V-IKw7CanaiB9sA_6btZF1CIkgCT8l89Mjb7XLS0DkyNO1RcN_yJ17Y

A  videa na https://www.espediente.cz/zidlickova-metoda/ - Židličková metoda ukazuje, jak dítě prožívá rozvod.